Paradox blahobytu (postřeh)

-10- Žijeme v době, o které by si naši předkové (kdyby na chvíli zavítali mezi nás) nejspíše mysleli, že se ocitli někde v nebi, nebo blízko něho. Máme vše, alespoň po té stránce materiální, ale ani to si nejspíš neuvědomujeme. Z ekonomického hlediska (nejen) naše země vzkvétá; rostou platy, klesá nezaměstnanost (práci má dnes prostě každý, kdo ji chce mít!), hospodářství roste enormním (vysněným) tempem, a tak dále by se dalo pokračovat. Nicméně, už i největší optimisté (což většina ekonomů je) tvrdí, že to takhle dále pokračovat nemůže (a to je ČR malá rybka v rybníku plném velkých ryb). Historie nám to jasně dokazuje. Jenže problém je, že my nejsme schopni se poučit ani z té politické historie, natož tak ekonomické. A tak si stěžujeme i nyní – v dobách dobrých, co potom ale v dobách horších?

Volíme si zástupce (politiky), kteří se dokonce smějí základním lidským hodnotám – svobodě, víře, pravdě (!) a znovu říkám… to vše v dobách dobrých, co pak v dobách horších?

Proč to děláme? To nás mají ti, jejichž jména ani pořádně neznáme, tak v hrsti? Nebo kde se ten pocit nespokojenosti ve společnosti bere?

Tak si čím dál více uvědomuju, že nejspíš největším neštěstím samotné ekonomie je opravdu ten fakt, že nemá jasně řečený svůj (blažený) cíl. Na to už podotýkalo několik ekonomů či filozofů. A ano, právě ekonomiky států (ty bez cíle) hýbou nakonec i společností – naší (ne)spokojeností. Doteď máme jakýsi imaginární cíl=růst, cokoliv jiného je skoro sprostým slovem. Ale kam, to už nikdo neví. A tak směřuje nejspíš i celá společnost – za honitbou někam a vlastně nikam (a co tam?). Možná máme uspokojené už všechny tužby, po kterých jsme jako společnost toužili, a není potřeba se honit někam dál, do neznáma… (anebo jsme volili Andreje, protože právě on nám ukáže tu správnou cestu?).

Paradoxem blahobytu tak nejspíše je, že i když v něm už jsme, tak z něj vlastně stále utíkáme… Stůjme si za svými hodnotami, které jsou zakořeněné v dobru, a to za každé situace. Protože jedině a pouze tehdy zůstaneme navždy v blahobytu.