Vzpomínky dávají věcem jiný rozměr…

-6- Můžeme prožívat leccos, jedno však nesmíme zapomenout – nikdy zde nejsme sami. A to je velmi obtížné si uvědomovat, obzvláště v našich časech těžkých, kdy tomu nechceme uvěřit. Pokud však vezmeme fakt, že ten, kdo nás zde stvořil, seslal, postavil, naplnil, zaúkoloval je stále s námi, začne dávat vše tak „trochu“ smysl, tedy šťávu, náplň. Rád bych se s vámi velmi stručně podělil o svou zkušenost z prvního semestru na vysoké škole.

Věděl jsem, že začátek studia na VŠ v Praze nebude vůbec lehký. Netušil jsem však, že až tak. Znal jsem zde pouze pár lidí, každý však měl své zájmy a tudíž čas na setkání jakoby nebyl. Koleje mě hodně zklamaly, neboť jsem byl zvyklý na větší „luxus“. Se spolubydlícími jsem si moc nerozuměl a výuka mě též moc nenaplňovala. Často jsem zažíval velkou frustraci. Později jsem si našel i práci, abych svůj čas strávený mimo domov naplnil… volání klientům nebylo však to, co by mně dávalo do života náboj, a tak jsem skončil. Bylo toho hodně. Tečka za vším nastala někdy koncem listopadu, když se mně v tělocviku během fotbalu zablokovala záda a já zůstal ležet na zemi, zcela nehybný, bezmocný. Nějaký kluk (doteď ani nevím jeho jméno) mě odvezl na kolej. Čekal mě týden absolutního nic nedělání, zameškání ve škole a ani odhodlání jít k doktorovi nepomohlo, neboť jsem nebyl předem objednaný a vlastně ani schopný dojít…

Co tím chce básník říct… Už dříve jsem psal, že člověk v dobách špatných Boha prosí a hledá mnohem více, než v dobách dobrých. Měl jsem to tak podobně. On to tak ale chtěl….

Dnes je vše jinak a při vzpomínkách na ono horší období se usmívám. Vzpomínky dávají věcem jiný rozměr… Vzpomínám na vše v dobrém. Jsem za to rád. Vím už, že to tak mělo být, že to mělo svůj důvod, že jsem nebyl nikdy sám. Z krizí je potřeba se poučit a odejít posilněný.

A tak mysleme na to, že nikdy zde nejsme sami, i když se tak mnohdy cítíme. Přijdou dny, kdy bude i někdo blízký v podobné, zoufalé situaci a jak mu dokážeme pomoci? Třeba nám pomůže verš z Matoušova evangelia „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa…“