Josef a první ekonomický cyklus

-3- V první knize Mojžíšově – Genesis se píše o Josefovi, jenž byl synem Jákobovým. Jákob měl svého syna nejvíce rád. To se jeho ostatním synům nelíbilo, a tak ho později prodali Izmaelcům, kteří ho poslali do Egypta.

Josef byl však mistrem ve vykládání snů. Jednoho dne byl pozván k egyptskému faraonovi, který mu sdělil svůj sen. Zdálo se mu o sedmi krávách vykrmených a krásného vzhledu a sedmi jiných – nevzhledných, vychrtlých. A hle, ty vychrtlé a šeredné sežraly těch sedm vykrmených a krásných. Vzápětí se mu zdál podobný sen, kde místo sedmi krav bylo sedm klasů plných a sedm hluchých, sežehlých větrem (Gen. 41, 14-24). Josef mu vyložil tento sen (díky Bohu, který byl vždy s ním) jako přicházejících sedm let hojných, bohatých v Egyptě, po nich však má přijít sedm let hladu a bídy.

Josef byl tedy pověřen správcem egyptské země. Každou pětinu z úrody, jakéhokoliv příjmu, uchovával na ony chudé časy. A opravdu - po sedmi letech udeřil hlad, který byl po celém světě. Josef tak začal prodávat obilí nejen Egyptu, ale i okolním zemím, a tak tuto krizi Egypťané přežili, neboť byli (díky Josefovi) dostatečně připraveni.

Co tím chci říct? Josef udělal přesně to, co my dnes neděláme… Každý z nás ví, jak vypadá ekonomický cyklus. Je to taková „vlnka“, která jde nahoru (v období ekon. růstu) a poté dolů (v období recese) až narazí na tzv. dno. Jak dlouho trvá, nelze exaktně určit. Nicméně, podivuhodné je, že Josef vytvořil z vlnky jakousi „rovinku“. Věděl, že přijdou časy špatné a tak zcela logicky, bez čísel, analýz,… pětinu odkládal, aby k žádným horším časům de facto nakonec ani nedošlo. Jak obdivuhodné! Člověk, který neznal pojmy jako HDP, inflace, úrok. míra,… dovedl obrovskou zemi, jakou byl Egypt (a nejen ji), zajistit před hladomorem.

V současné době však většina států dělá přesný opak. V dobách růstu se snažíme co nejvíce si užívat, utrácet, zadlužovat se (jinak by ten růst nejspíš ani nebyl), tak nějak „opíjet se“, a přitom jako bychom nevěděli, že po přehnaném pití alkoholu, přijde vždy těžká kocovina. Jen v tomto století jsme zažili dvě takové kocoviny (krize) – r. 2000 - 2001 bouchnutí technologické bubliny, r. 2008 totální kolaps. Je zcela jasné, že je na cestě další krize, ale kolik z nás si to uvědomuje…? Navíc díky obrovskému zadlužení států jako USA, Číny, Řecka,… se nakonec z „vlnky“ může stát obrovská „vlna“, na které se celý svět sveze bolestivě dolů. Myslím si, že krize, jež přijde, bude bohužel mnohem tvrdší, než byly ty předcházející. Jsme však na to připraveni? Máme zásoby na časy horší, kdy dojde k sečtení a podtržení našich (opakujících se) chyb?

Nejspíše bychom potřebovali ještě hlubší krizi. Jinak se nic nezmění. A navíc, v dobách dobrých, kdy máme v podstatě vše, jsme Bohu vlastně vděční méně - prostě na něj zapomínáme… a v dobách chudých, špatných, Boha prosíme a hledáme mnohem více (což je taky taková „vlnka“, ale inverzní).

A tak k řešení současné (ekonomické) situace není možná potřeba ani tak stovky čísel, analýz, názorů, honby po růstu, ale právě selský rozum. Ekonomické cykly existují a budou existovat. Je jen na nás, jak se k nim postavíme. Josef byl ten, který nám to jasně ukázal…